Papoušci kakadu

Do čeledi kakaduovitých patří papoušci, kteří žijí v Austrálii, Indonésii, Oceánii a na Filipínách. Vyznačují se typickou pernatou chocholkou na hlavě. Většina z nich je chráněna, neboť některé druhy jsou na hranici vyhubení. Papoušci kakadu jsou schopni používat nástroj, např. klacky či jiné předměty na bubnování.

Papoušci kakadu se tedy hojně vyskytují v Austrálii, avšak jsou tam považování za škůdce. Jsou to velcí ptáci se silnými zobáky a jsou-li ve větším hejnu, mohou zničit úrodu a dokonce působí škody na lidských obydlích. Navíc jsou velice hluční.

Kakaduové se poněkud liší od ostatních druhů papoušků. Mají nejen jiné zbarvení a velikost, ale také povahu a chování. Na podněty reagují vášnivě – jejich duševní rozpoložení, ať je to strach či radost, poznáte snadno podle jejich chocholky a vztyčeného peří. Obzvlášť důrazně dokáží dát najevo vztek. Velmi křičí a dokáží zdevastovat všechno kolem sebe. To se projevuje zvláště tehdy, kdy se opeřenci nevěnujete. Papoušky kakadu je vhodné chovat v páru, anebo ve skupince ve velké voliéře, v níž mají kmen na šplhání a hračky – pak se dokáží zabavit sami.

Nejznámější druhy kakaduů jsou kakadu bílý /Cacatua alba/, kakadu žlutočečelatý /Cacatua Galerita/, kakadu žlutolící sumbský, kakadu molucký /Cacatua moluccensis Gmelin 788/, růžový /Eolophus roseicapilla/, inka /Cacatua leadbeateri/, kakadu arový /Probosciger aterrimus/, kakadu palmový neboli arový /Probosciger aterrimus/, filipínský, šalamoun, helmový, hnědý, černý, bělooký, kakadu havana, aj.

V přírodě se kakaduové dožívají 20 – 40 let, v zajetí až 70 roků. Jsou výjimky, kdy se pták dožil 115 let.

Chovatelé musí dobře uvážit, než si papouška kakadu přinesou domů. Chov těchto ptáků vyžaduje mnoho času, úsilí a trpělivosti a každodenní kontakt s majitelem. Papoušci jsou přítulní, velmi dobře s lidmi komunikují, mají rádi pohlazení a lidskou společnost vůbec. Proto jsou považováni za nejlepší ptačí přátele člověka. Kromě toho jsou velmi inteligentní – naučí se tancovat i mluvit.

Navíc kakadu potřebuje prostornou voliéru k proletu, aby mu nezakrněly svaly na křídlech. Tito ptáci jsou hyperaktivní a potřebují prostor a podmínky k dostatečnému vyžití. Což znamená, aby voliéra či klec byla také plná předmětů ke hře, jimiž se kakadu dokáže zabavit. Kakaduové by neměli mít klece a voliéry ze dřeva, neboť je dokáží velmi záhy zničit.

V zajetí

V zajetí se papoušci kakadu obecně krmí zrním, zeleninou, naklíčenými semeny, ovocem, míchanicemi, ořechy. Je optimální míchat si směsi doma – u těch kupovaných bylo zjištěno nevhodné složení a vysoká prašnost. Jako sezonní doplňky lze ptákům nabídnout jeřabiny, hloh, brusinky, borůvky, pampelišky a další zelené krmení, aj.; k tomu ještě denně přidávejte větve k okusu. Vitamíny a minerály je lepší podávat přírodní formou a nikoliv pomocí doplňků výživy. Nikdy nezapomínejte na dostatek čerstvé čisté vody.

Kakadu bílý

Jeho barva je skutečně čistě bílá. V dospělosti dosahuje jeho velikost 45 cm. Vyskytuje se pouze na několika místech planety, a to na ostrovech Halmahera, Bacan, Tidore, Ternate, Kasiruta a Mandiole v severní Indonésii, kde obývá tropické lesy, řídké keřovité porosty, planiny s jednotlivými stromy, ale i močály a mokřiny; nalézt ho lze zhruba do nadmořské výšky 600 metrů.  Tento papoušek je považován za silně ohrožený druh.

V přírodě se živí zejména rostlinnou stravou, v níž převažují plody, bobule a semena. Kakadu bílý ale nepohrdne ani hmyzem a larvami.

Výživa v zajetí

Ptáky, chované v zajetí, krmíme směsí zrní, anebo granulemi pro velké papoušky. Denně přidáváme čerstvé ovoce a zeleninu, vhodné je i podávání klíčků. Nabídnout můžeme piškoty, vařené těstoviny nebo rýži, ale také i vařené vajíčko. Ořechy dáváme ptákům jen občasně, spíš jako pamlsek. Kakaduové dokáží svým silným zobákem rozlousknout i para ořech. Mějte na paměti, že nespotřebované zbytky potravy je nutno ihned odstranit z klece.

Do domácí směsi můžeme dávat oves nebo pšenici, senegalské proso, slunečnici a kardi. Kakadu bílý má rád i vařenou stravu – hlavně zeleninu (dle zkušeností má v oblibě vařenou kapustu). Stravu doplňujeme bobulemi, jako jsou šípky, jeřabiny, apod. Podle zkušeností chovatelů se traduje, že kakaduové bílí bývají často ve stravě vybíraví, a že neradi přijímají její nové, neznámé složky.

Jeho tělo má tmavší růžové vybarvení s až načervenalým odstínem v jeho spodní části; křídla a chocholka jsou světle růžové, svrchu je pták šedivý. Papoušek se vyskytuje zejména v Austrálii, v nadmořské výšce do 1200 metrů, v poměrně hojném počtu. Obývá jak náhorní plošiny, tak i nížiny, kde je možné ho spatřit na obilných a kukuřičných polích – tam často způsobuje značné škody farmářům.  Existují tři poddruhy tohoto papouška: Eolophus roseicapilla albiceps, Eolophus roseicapilla kuhli, Eolophus roseicapilla roseicapilla.

Kakadu růžový

Základem potravy ve volné přírodě jsou semena travin a plevelů, ovoce, zrní, plody a bobule, pupeny stromů, ořechy; součástí jeho stravy je i hmyz a jeho larvy.

Výživa v zajetí

Při krmení v zajetí využíváme poznatků ze stravování ptáka ve volné přírodě. A proto krmíme směsí pro papoušky, která obsahuje více druhů semen a kukuřici. Slunečnici podáváme jen v menším množství. Zrniny doplňujeme ovocem, které by mělo tvořit 40 % každodenní dávky. Vynikající je i zelené krmení (pampeliška, salát, ptačinec žabinec), včetně větví k oštipování. Kakadu by měl mít k dispozici také písek nebo minerální kámen.  Občas lze přidávat ořechy, piškoty a sušené banány, avšak pozor – kakaduové růžoví mají sklony k obezitě. Dokonce se u nich mohou projevit i tukové nádory, které se nazývají liposomy. Proto jim musíme dopřát, kromě kvalitní stravy, která je základem celkového zdraví opeřenců, dostatečný prostor k pohybu.

V době odchovu zpestřujeme papouškům potravu vaječnou míchanicí, naklíčeným zrním a zeleným krmením. Pokud jsou mláďata dokrmována ručně, ráda se mazlí a stávají se přítulnými a tak je lze ochočit.